Jarní byliny Podbrdska


Položí-li mi někdo otřepanou otázku, které roční období mám nejraději, odpovídám - časné jaro. Takové to syrové předjaří, kdy ještě umí studeně fouknout, občas i nějaké sněhové vločky popráší krajinu, ale všude už se dere skrz hnědý koberec loňského listí nový život. Květy prvních jarních bylin upoutávají pozornost na dálku, právě proto, že ozvláštňují jinak ještě jednotvárnou zem. Postupně přibývají další a další. Vydejme se na krátkou procházku takovou malou galerií prvních jarních botanických skvostů.


Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) nesmí chybět snad v žádné zahrádce, kde rozkvétá obvykle již s první oblevou. Vzácně se s ní můžeme setkat i ve volné přírodě, často se však jedná o zplanělé rostliny. Doma je v lužních a smíšených lesích či na vlhkých loukách.


Bledule jarní (Leucojum vernum) se také občas objevuje v našich zahradách, i když ne již tak často. V přírodě obsazuje podobná stanoviště jako sněženka, rovněž místy zplaňuje. Oba druhy jsou ohrožené!


Bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) je bezesporu jedna z nejhojnějších rostlin podrostu listnatých a smíšených lesů, přesto ji málokdo dokáže pojmenovat. Není totiž nijak nápadná, i její květy jsou nevýrazné, nicméně patří mezi první rostliny, které po oteplení vyrážejí z půdy. Jedovatá.


Jaterník podléška (Hepatica nobilis) není jistě nutné představovat. Jedná se o rostlinu světlých listnatých lesů, nicméně úspěšně oživí i stinná místa v zahradě. Vzácně se objevuje růžovokvětá forma.


Podběl lékařský, též obecný, (Tussilago farfara) oživuje pole, železniční náspy, štěrkovny, okraje cest a podobná stanoviště. Sbírá se květ, později pak i list. Urychluje hojení ran, listy mají i slabý diuretický účinek, především je ale známý jako prostředek na tlumení kašle a podporu vykašlávání, urychluje rozpouštění hlenu.


Mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium) je nenápadnou rostlinou, kterou nalezneme, jak již její název napovídá, na mokrých místech - v prameništích, na březích potoků, podél lesních struh či v lužních lesích.


Sasanka hajní(Anemone nemorosa) patří k našim nejhojnějším rostlinám časného jara. Setkat se s ní můžeme v lesích, zahradách i v parcích. Obsahuje četné jedovaté látky, např. anemonin, ranunkulin či protoanemonin. Poškozuje trávicí ústrojí, ledviny a má i narkotické účinky. Po usušení (např. po kosení sena) svou jedovatost částečně ztrácí.


Sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) je rovněž jedovatá žlutě kvetoucí příbuzná. Narozdíl od sasanky hajní je rozšířena ostrůvkovitě, na místech výskytu však bývá hojná.


Talovín zimní (Eranthis hyemalis) chybí rovněž v málokteré zahrádce. Svůj druhový název si skutečně zaslouží, patří opravdu k prvním otužilcům, kteří vykvétají často ještě mezi zbytky sněhu.


Křivatec žlutý (Gagea lutea) je rostlinka často unikající pozornosti. Její jemné žluté kvítky můžeme objevit ve světlých lesích, v parcích, zahradách a sadech.


Orsej jarní (Ficaria verna) má tak trochu podobný osud jako bažanka - ačkoliv jde o rostlinu všeobecně rozšířenou a kvetoucí mnohdy velmi početně, mnozí lidé ji vůbec neznají. Je to většinou poléhavá bylina obývající louky, břehy toků, stinná místa v parcích a zahradách, ale běžně ji najdeme i v lesích. Část kořenů je přeměněna v malé hlízkové útvary.


Teprve při psaní tohoto příspěvku si uvědomuji, jak pestrá dokáže být příroda i v tom nejprvotnějším jarním období. Vždyť jsme zde popsali 11 druhů kvetoucích bylin a řada dalších jich ještě zůstala - violky, nenápadný ptačinec žabinec, luční koniklece, plicníky, lechy, četné zahradní rostliny a to nemluvím o řadě dřevin, které rozkvétají ihned po tání sněhu. V přírodě je zkrátka stále co pozorovat, stačí mít oči otevřené.