Ivan Slavík. Foto: Almanach Gymnázia Hořovice 1948-1993

Život a dílo básníka Ivana Slavíka


Na Štědrý den roku 2002 dotlouklo srdce člověka, který se nesmazatelně zapsal do dějin města Hořovic - pedagoga, básníka a překladatele pana prof. Ivana Slavíka. Je těžké shrnout na několika řádcích jeho přínos, nicméně pokusme se o to, neboť stránky o Podbrdsku by bez jeho jména byly jistě neúplné.
Pan Ivan Slavík se narodil v roce 1920 v Praze, kde také složil maturitu na reálném gymnáziu a absolvoval FF UK. Po čtyřletém pobytu v Domažlicích začal vyučovat v Hořovicích - po ročním působení na základní škole pracoval téměř dvacet let na místní průmyslovce, aby posléze ještě na osm roků přešel na hořovické gymnázium.
O jeho vzdělanosti svědčí i skutečnost, že překládal z angličtiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny a ruštiny. Byl také editorem řady literárních děl, často opomíjených a méně známých autorů, např. Irmy Geisslové. Věnoval se i literární kritice a esejistice.
Byl věřícím člověkem, a tak se jeho jméno začalo ve spojitosti s kulturním děním veřejně skloňovat spíše až po roce 1989. Stal se čestným předsedou poroty literární soutěže "Hořovice Václava Hraběte", pravidelně pak uměl těšit své čtenáře v Podbrdských novinách, kam přispíval nejen jako znalec (viz článek "Zaniklé tvrze v našem kraji"), ale uměl i pohladit po duši svým lidským a moudrým pohledem na svět a každodenní otázky lidského bytí.


POEZIE IVANA SLAVÍKA (dle Almanachu Gymnázia Hořovice 1998):
Snímání (1947)
Deník Arnošta Jenče (1964)
Já, A. J. (1965)
Osten (1968)
Hlohový vítr (1968)
Dvacet pozdních básní (1988)
Deník Arnošta Jenče - druhé, kompletní vydání (1990)
S očima otevřenýma (výbor z celoživotní tvorby) (1990)
Suspiria (1991)
Kapky krve a potu Arnošta Jenče (1991)
Lux sanctorum (1992)
Ta hudba - výbor básní 1968-86 (1993)
Ke komu? (1995)
Snímání z kříže - druhé, necenzurované vydání (1997)



MOHU
Mohu jít anebo mohu stát
Mohu sedět mohu ležet
Nemohu chodit po hlavě
Mohu mluvit mohu mlčet
Mohu bdít mohu spát
Není toho mnoho co může člověk

Šest sedm variant

Nyní je vše naplněno vrkáním divokého holuba
Ohlušuje mě nepřetržité chřestění hmyzu
Obklopen lesem tichem a sebou
Na této osamělé lesní pěšině
Jsem zaskočen jako vždy
Jako vždy předtím
Jako vždy potom až na věky

Ale čím?
Není toho mnoho
Jen k smrti
K nevyslovení
Láskou zaskočen

(I. Slavík: Ta hudba. Nakl. Petrov Brno a MHT Hořovice, 1993)


Zpět