"Básník v keckách" - Václav Hrabě



"Básník v keckách", kluk v kostkaté košili či svetru - tak charakterizovala studenta hořovického gymnázia Václava Hraběte jeho někdejší profesorka paní Marie Slavíková v almanachu gymnázia z roku 1993. I když se o Václavovi vědělo, že aktivně hraje jazz, nikdo zřejmě netušil, že se z něho jednou zrodí legenda, jejíž jméno škola použije ve svém oficiálním názvu, město v titulu dnes již prestižní literární soutěže, a především básník, jehož verše dodnes kolují v mnoha opisech, recitují se a zásluhou zejména Vladimíra Mišíka se dočkaly i zhudebnělé podoby.


Václav Hrabě se narodil v Příbrami, jeho dětství je ovšem svázáno s Lochovicemi u Hořovic, kde je také dnes pohřben. O hudbu se začal zajímat již v době středoškolských studií, kdy ho zlákal dixieland. Sám aktivně ovládal hru na saxofon a klarinet. O tom, že také píše verše, se v jeho okolí vědělo málo. Knižního vydání své poezie se Václav Hrabě nikdy nedožil - jeho první sbírka, Stop-time, vyšla až čtyři roky po jeho smrti.
Hrabě byl muž devatera řemesel, byl dělníkem, knihovníkem, vychovatelem na učilišti, až poté se začal věnovat profesi, kterou vystudoval - učitelství na základní škole (absolvoval pražskou pedagogickou fakultu v oboru český jazyk - dějepis). Nad smrtí "básníka v keckách" se dodnes vznáší otazník. Jisté je jediné - 5. března 1965 je Václav Hrabě nalezen mrtev, otráven svítiplynem...


DÍLO:
Vydané sbírky poezie - Stop-time (1969), Blues v modré a bílé (1977), Černé nebe nad městem (1985), Blues pro bláznivou holku (1991)
Próza - povídka Horečka (r. 1967 v revui Divoké víno, poté vydána v r. 1994)
Napsal rovněž hru Margot, její rukopis se však bohužel nedochoval.



VARIACE NA RENESANČNÍ TÉMA

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Zavřete dveře na petlice
zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla
Láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána
Láska je jako bolest z probuzení
a horké ruce hvězd
které ti oknem do vězení
květiny sypou ze svatebních cest
Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Náš život
hoří jako svíce
a mrtví
milovat nemohou



Zpět