VALDEK


Zřícenina hradu Valdek představuje jednu z hlavních dominant Brd. Pozornosti se těšil již v minulosti - ve své tvorbě ho vzpomínal např. náš význačný historik František Palacký. Literární plány spojené s tímto hradem spřádal i Karel Hynek Mácha. Valdek se měl stát jednou z částí jeho několikadílného románu, bohužel, práci na něm přervala básníkova předčasná smrt.


STAVBA HRADU:

Dominanta hradu, věž, dnes měří 18 m, předpokládá se však, že původně byla až o třetinu vyšší. Hrad míval všechny atributy, jimiž se pyšnila obdobná středověká sídla - padací most přes hluboký příkop, nechyběla hladomorna a vězení. Hrad byl stavěn velice důkladně, o tom svědčí jistě i fakt, že v úpatí věže má její zdivo tloušťku 3,5 metru! Vstup do věže byl jedině po dřevěném padacím můstku, který za sebou mohli obránci hradu strhnout.

Valdek patřil šlechtickému rodu Zajíců, kteří měli snad mezi svými předky bájného siláka, jemuž pověsti přisoudily jméno Bivoj. Soudíme tak dle uťaté kančí hlavy v erbu rodu, který byl doplněn ještě zobrazením zajíce ve skoku. Roku 1263 si Oldřich Zajíc poprvé ke svému jménu připisuje přídomek "z Valdeka". Tento muž byl poměrně významného postavení - spravoval i královský hrad Loket a byl purkrabím Pražského hradu. Významnou osobností byl i jeho vnuk Vilém.

Není pravdou občas šířená pověst, že hrad byl zbořen v husitských válkách poté, co se hradní páni před Žižkovým příchodem otrávili. V době husitských válek již hrad Zajícům nepatřil, byl v držení pana Jana z Lestkova. Války přečkal poměrně bez úhony a zchátral až na počátku 17. století.

Na hrad se konaly slavné pouti věřících, a to 9. července. Věřící zde uctívali zázračnou Madonu Valdeckou, jejíž osud je dnes nejasný. Jsme-li u poutí, musíme připomenout slavné shromáždění 3. srpna 1862. Tehdy dochází v českých zemích k vlně mohutných demonstrací, které jsou směrovány na památná místa vlasti. Mluví se o české samostatnosti, oživuje se český společenský život, bojuje se za národní jazyk. Cílem jedné takové pouti byl tehdy i náš Valdek. Kromě toho v 19. století navštívila hrad řada dalších slavných osobností - jmenujme Karla Jaromíra Erbena, Jaroslava Vrchlického, Boženu Němcovou, Václava Klimenta Klicperu.

Nebyl by to správný hrad, kdyby neměl svoji Bílou paní. I k Valdeku se váží podobné pověsti. Naposledy zde byla Bílá paní spatřena dokonce ještě ve 20. století - v roce 1920 lesníkem Zeithammelem.

Na sklonku 19. století došlo k několika úpravám hradu, z kterých se dochovaly např. části žulového ostění hradních bran. Při těchto úpravách byly nalezeny různé předměty, byly objeveny lidské ostatky na místě původní hladomorny.

Posledních padesát let přispělo k chátrání měrou vrchovatou. Armáda o Valdek v minulosti nijak nedbala. A tak v průběhu posledních desetiletí zmizel krb v hlavním sále, dále se hroutí obvodové zdi a brány. Doufejme, že se kulturní cítění a zdravý rozum příslušných činitelů probudí dříve, než Valdek zmizí z povrchu úplně a jeho existenci budou připomínat jen šumící staleté brdské stromy.

V blízkosti hradu se nacházely dva rybníky, přičemž Velký valdecký rybník byl v poměrně nedávné minulosti rekonstruován. V roce 1872 způsobilo protržení hrází obou rybníků katastrofu na dolním toku Červeného potoka od Komárova až po Zdice.



Zpět --- Domovská stránka