ŠIKAN-BOOK

Tak nám Hořovice zase jednou vstoupily do médií. Studence tercie místního gymnázia se zřejmě znelíbila jedna z členek pedagogického sboru, tedy prostě založila na Facebooku diskusní skupinu, kde paní profesorku vystavila veřejnému zostouzení. Jak bylo vzápětí hrdě oznámeno, do tohoto virtuálního pranýře se zapojilo hned na 80 soudců, z toho 50 gymnazistů.
Za prvé, nejsem si jist, zda se ona padesátka studentů má čím chlubit. Za druhé, neodbytně se mi vtírá otázka - kdo bylo těch zbývajících třicet? Bývalí absolventi? A nebo jen "náhodní kolemjdoucí", kteří zavětřili příležitost ohřát si svoji přisprostlou polívčičku?
Od jisté doby internetové diskuse nesleduji. Vadí mi prostor, kde průměrný příspěvek obsahuje tři věty, osm vulgárních nadávek a jedenadvacet gramatických chyb. Ve skrytu anonymity jsou zde konkrétní lidé bez skrupulí hanobeni, uráženi a tupeni kybernetickými hovádky, bez šance na jakoukoli účinnou obranu. Provozovatelé velkých portálů na svých stránkách většinou deklarují, že diskuse jsou monitorovány a vulgární příspěvky ihned mazány, ovšem v praxi tak činí málokdo z nich. A tak se jejich diskuse plní neuvěřitelnými slovními splašky, většinou na hony vzdálenými původnímu tématu debaty.
Neznám výše zmíněnou paní profesorku, v životě jsem ji neviděl. Možná je neoblíbená, možná je i špatná učitelka, nevím. Ale zcela jistě je to lidská bytost, s neoddiskutovatelným právem na osobní důstojnost. Tohoto práva se ovšem na českém internetu sotva dočká. I nenapravitelný recidivista v soudní síni má nárok se hájit. Slušný člověk v českém virtuálním prostoru tento nárok prostě nemá a nebude ho mít, dokud weboví provozovatelé budou lhostejně přivírat oči a anonymům skrývajícím se pod nicneříkajícími a povětšinou prudce inteligentními přezdívkami na svých stránkách prostě nezatnou tipec.